Chorvatsko, Zablače

V červnu 2013 jsme se vydali do chorvatského městečka Zablače kousek od většího a známějšího Šibeniku. Celkem tři skupiny potápěčů (Tom, Martina, já + Standa, Pavel + Dan, Alex, Honza) spojovalo povětšinou nedávné dokončení IANTD OWD u Toma Klojdy v DeepNDown, který celý zájezd i organizoval.

Po asi osmi hodinách cesty jsme dorazili na místo. Pěkný apartmánový dům stál kousek od oblázkové pláže a asi pět minut jízdy od české potápěčské základny Deep Sea.

Po první chorvatské snídani sestávající jak jinak než z českých surovin, jsme přejeli s výstrojí k bázi. První ponor jsme se rozhodli dát ze břehu. Náš buddy tým si věřil, a to až příliš. Fádní oblázkové dno se sem tam pohozenou mořskou okurkou se jistě záhy změní na zajímavý útes obývaný pestrobarevnými rybami – a tak jsme bez většího důrazu na navigaci, sledování hloubky a stejně tak i času pokračovali podél zablačské přístavní hráze dál a dál. Útes se nedostavil, stejně tak ani ryby, krabi nebo cokoli zajímavého, a tak byť neradi jsme se rozhodli pro cestu zpět. Zpět, ale kudy je zpět. A tak začal jeden z nejútrpnějších ponorů, který mě ihned po návratu do Prahy donutil k návštěvě prodejny a zakoupení kompasu. Vynoření, zjištění situace, zanoření, plavání zaručeně správným směrem, obavy z toho, že směr není správný, vynoření se, zjištění, že obavy byly opodstatněné a vše znovu. Návrat jsme začínali dobré dva kilometry od břehu a pro nepříliš zkušené potápěče neovládající techniku to byla pěkná štreka. Závěr jsme pak již v zoufalství absolvovali po hladině a na břehu se stali více méně největší atrakcí dopoledního ponoru.

Zcela vyčerpáni jsme se přesunuli do apartmánu a po skromném obědu ulehli.

Posíleni dvěma hodinami spánku jsme se nakonec odhodlali podniknout i druhý ponor, ten již byl z lodi. A tady můj popis končí, protože ponorů z lodi jsme absolvovali ve všech třech dnech celkem pět a žádný nebyl ničím vyloženě výjimečný.

A tím rozhodně nechci říct, že by bylo potápění v Chorvatsku nuda. Jen s našimi tehdejšími zkušenostmi jsme si nemohli dopřát velkých hloubek a tak se naše zážitky smrskly na velké balvany, mořskou trávu a hejna drobnějších ryb. Výjimku představoval ponor „Pitč sestre“ podél působivé skalní stěny padající někam do neznáma. Moc dobře se pamatuji, jaký dojem ve mě zanechal a v zásadě se nic nezměnilo ani dnes, kdy tyto ponory podél do hlubin padajících stěn patří mezi moje nejoblíbenější, člověk si tak nějak připadá, že levituje, a to je pocit, který je prostě parádní. Už tehdy jsem záviděl skupince potápěčů, která jeden den trávila na lodi spolu s námi, ale tam, kde jsme mi mohli do 10 až 15 m, šli oni neohroženě do 40m a víc a vykládali nám o amforách a jeskyních útvarech.

Při vzpomínce na Chorvatsko si musím vzpomenout ještě na: super grilované krevety v místní hospůdce, super pivo (mně Ožujsko fakt že chutná), super drahé potraviny v místní samoobsluze a super líný zaměstnanec Lukáš z naší báze.

číslo

ponoru

datum

lokalita

čas

zanoření (hod:min)

délka

ponoru (min)

max. hloubka

(m)

min. teplota 

vody (°c)

poznámka

1

6/20/13

Chorvatsko – Zablače u základny (ze břehu)

10:26

53

7,5

19,7

výcvikový ponor OWD I. – cvičení před základnou

2

6/20/13

Chorvatsko – Zablače Tmara (z lodi)

14:59

37

13,9

18,5

výcvikový ponor OWD II.

3

6/21/13

Chorvatsko – Zablače Pitč Sestre (z lodi)

9:47

35

17,8

17,7

výcvikový ponor OWD III.

4

6/21/13

Chorvatsko – Zablače Sokol Jih (z lodi)

12:37

47

17,1

17,6

výcvikový ponor OWD IV.

5

6/22/13

Chorvatsko – Zablače Sokol Zapad (zlodi)

10:43

45

18

17,6

ponor z lodi

6

6/22/13

Chorvatsko – Zablače Hrbšňak (z lodi)

13:14

52

16,4

17,8

ponor z lodi

Share: