Gozo Den 7

Pátek – předposlední den tripu a poslední den potápění. V sobotu odlétáme už odpoledne, a tak dnes stihneme jen jeden ponor.

Po snídani přejíždíme naposledy na bázi „Poseidon diving club“ a pak už směrem na Dwejru, kde začíná většina ponorů.

Tom Steiner, známý jeskynní potápěč, který ponorům na Gozu doslova propadnul, na svém youtube kanálu před časem zveřejnil video s názvem „The Crack“. Obrovská prasklina padající snad do samého nitra země. Scenérie na videu je úžasná, bohužel Tom Steiner si tuto lokalitu nechává pro sebe a nechce sdělit, kde se nachází vstup. A tak je cíl dnešního ponoru jasný. Již dva večery trávím u Tomova videa, dnes bych si já i ostatní užili „The Crack“ na vlastní kůži.

První stupeň, druhý stupeň, manometr, počítač – vše OK. Vstupujeme do moře skrze „Inner sea“. Proplouváme v minimální hloubce kolem 10m jeskyní se stropem vysoko nad hladinou a jakmile dosáhneme otevřeného moře stáčíme se doprava podél skalní stěny padající kamsi do nekonečna. Klesáme do 20m, viditelnost je zde dobrá, možná 20m, možná i o něco více. Jdu jako poslední – Cipísek, Tom a Honzík – všichni jsou přede mnou a všichni hledáme očima jakýkoli náznak vstupu.

Soustředěně plaveme dobrých 20 minut, ale neúspěšně. V průběhu ponoru jsme naklesali do 30m, nyní Tom hlásí návrat, a tak se otáčíme a pomalu stoupáme do 15m, kde budeme mít menší spotřebu vzduchu.

Skalní stěna nám ubíhá po levé ruce asi pět minut, když Tom s Cipískem začínají svítilnami signalizovat. Stěna se v tomto místě skutečně rozevírá, ale to, co jsme považovali jen za větší zátoku ve stěně se očividně záhy zužuje, klesá a pokračuje dál. Stáčíme se tedy postupně jeden za druhým a pomalu vplouváme. Ústí cracku, obrovské a dlouhé praskliny ve skalní stěně, je tak široké, že si ho zprvu asi ani nevšimnete. Stačí zaplout 20m a dobře si uvědomíte, že jste se mýlili, přidejte dalších 20m, hladina moře nad vámi se uzavře a obklopí vás tma jeskyně.

Po 50m jsme nuceni prudce klesat. Výška cracku je zde nějakých 10m, jeho šířka není v nejširším místě víc než čtyři, za chvíli je výška metrů pět a šířka tak akorát na jednoho potápěče. A stejně tak i svislý pruh modrého světla za našimi zády kdesi zmizel. Skála je dokonale ohlazená, dno je uzavřené obrovskými balvany, žádné ryby nebo jiné živočichové, scenerie vstupu do samotného pekla z Tomova videa je tu. Plaveme dál a cítíme jak teplota klesá. Na otevřeném moři je voda i teď v září 23 stupňů, tady se ochlazuje na 12 stupňů!

Jsme 200m od vstupu a viditelnost se z ničeho nic zhoršuje. Ne snad díky rozvířenému sedimentu, jen narážíme na závoj brakické vody. Snad tu kdesi vyvěrá pramen sladké vody, snad ústí sladkého potůčku, který si sem našel cestu ze skal o několik set metrů výše nad našimi hlavami. Nacházíme zde restrikci z mnoha velkých balvanů. Pokračovat by se zřejmě dalo (na zpáteční cestě jsme o tom všichni přesvědčeni), ale vzduchu v lahvích máme již pomálu. Tom signalizuje návrat. Otáčíme se.

Ponor na „The Crack“ byl pro mě jedním ze dvou opravdu nezapomenutelných, které jsem si mohl na Gozu užít a vím, že na něj nikdy nezapomenu.

Share: