Kapverdy v časopise Buddy magazín

Jako pravidelný čtenář magazínu Buddy jsem si také dovolil připsět svou trochou, a to článkem o potápění a šnorchlování na Kapverdách. Text článku najdete níže stejně jako scan z časopisu.

Kapverdy – srpen 2013

Asi měsíc po příjemné výpravě spolu s pražským potápěčským centrem DeepNDown na českou základu v Chorvatské Zablači jsme se s manželkou vydali tentokrát již zcela na vlastní pěst na jeden ze sedmi ostrovů tvořících Kapverdy – na ostrov Sal.

Kapverdy jsou vzdálené mezi šesti a sedmi hodinami letu z Prahy asi 350km od západoafrického Senegalu. Přivítá vás na první pohled nehostinná měsíční krajina a nekonečný vítr, ale nenechte se zmást a dejte ostrovu šanci – bude to stát za to.

Potápění

Na ostrově funguje hned několik potápěčských základen, kdy nejlépe hodnoceny jsou dvě s více jak desetiletou tradicí – „Orca Dive Club“ a „Manta Diving center“. Obě základny se nalézají ve městě Santa Maria na jihu ostrova, kde najdete také většinu lokalit a konečně díky perfektním plážím i 99% hotelů na ostrově. Centra spolu v zásadě sousedí a tak jsme se rozhodli vybrat až na místě. Nakonec u nás jasně vítězí Manta díky velmi přátelské atmosféře španělsko portugalského páru Nuna a Anny, kteří základnu vedou. Když potom později vidíme zodiaky s logem Orcy do posledního místa obsypané už na pláži plně nastrojenými potápěči, rozhodně svého rozhodnutí nelitujeme.

Nuno nás první den ve stručnosti seznamuje se vším podstatným. Ponory můžeme absolvovat dva během dopoledne, jeden během odpoledne a případně jeden noční. Základna funguje každý den s výjimkou soboty, ale v případě skupin se dají dohodnout výjimky. Seznamuje nás s divemastrem Dudem, který se nám na několik dalších dní stává spolehlivým průvodcem a hovoříme víc o tom, co bychom rádi vyzkoušeli. Lokality se dají rozdělit do tří skupin – vraky (které jsou pro tuto lokalitu typické), klasické útesy

Druhý den v osm ráno se hlásíme na základně svému divemastrovi, seznamujeme se s Američanem a Španělem, se kterým toto dopoledne strávíme, a vybíráme výstroj. Část jsme přivezli z Česka, část si půjčujeme. Výstroj je vesměs značky AquaLung, výběr je velmi solidní stejně jako kvalita (kompletní výstroj 15Eur/den, základna bohužel nenabízí Nitrox).

Po krátkém briefingu vyrážíme k první vybrané destinaci – vraku 45m dlouhé nákladní lodi Santa Antao, která zde ztroskotala v roce 1966. Po asi desetiminutové plavbě (i k nejvzdálenějším lokalitám u Santa Maria se dostanete do 15minut, severní lokality pak do 45minut) přivazuje kapitán loď k bóji a po lanu postupně sestupujeme k vraku, který je v pouhých 15m. Slunečné počasí v kombinaci s velmi klidným mořem nám nabízejí viditelnost až 30m. Vrak je rozlomený do dvou velkých částí, které jsou dobře zachované. Střední část trupu je rozlomená a zbytky původního nákladu rozesety v širokém okolí. Je možné i několik penetrací, které jsou svou povahou vhodné i pro začátečníky. Vrak je doslova obsypán rybami, především čtverzubcovití  ježíkovití (nafukovací ryby, baloon fish) jsou zde velmi hojní, ale druhů ryb zde najdete mnoho dalších desítek – murény, rejnoci, trubkoltamky, žoldáci a můžeme pokračovat. Samozřejmostí jsou i chobotnice, velké langusty skrývající se pod kameny a velcí krabi. Jen s korály, s těmi příliš nepočítejte.

V obdobném duchu následují další dny potápění, kdy si asi nejvíce užíváme všudypřítomné murény, které jsou tu odvážnější než jinde a zahlédnout i dva metry dlouhý kus mimo úkryt kamenů není žádným velkým štěstím, a tak postupně potkáváme murénu klamavou, dlouhoocasou, tygří a celou řadu dalších.

Krásné jsou i jeskyně, ale zde je třeba zdůraznit, že tyto by zkušené jeskyňáře asi rychle zklamaly a jsou vhodné i pro mírně pokročilé. Pokud ale opustíte lokality okolo města Santa Maria a vydáte se severně k městům Murdeira a Palmeira, čekají na vás již složitější systémy. Ale tam nás nikdo nepustil a tak tato zkušenost čeká až na vás.

Za zmínku pak rozhodně stojí i ponor k vraku ruské lodi Kwarcit, která zde byla potopena nedávno – v roce 2006 – a najdeme jí v hloubce necelých 30m. Zde si užíváme působivé penetrace do trupu, kabin i kapitánského můstku, v rozmanitosti ryb si pak v ničem nezadá se Santa Antao a z hlediska výskytu korálů tvoří výjimku – je doslova obsypaná kýčovitě žlutými korály.

V lokalitě najdete obecně více vraků, vesměs do 30m, zmíněné dva ale alespoň pro nás byly nejpůsobivější.

Šnorchlování

Dny věnované potápění prokládáme odpočinkovějším šnorchlováním. Přímo v Santa Marii jsme nejprve zklamáni. Pláže jsou dokonale písečně a stejně tak dno. Náhodné shluky ryb jsou až daleko od břehu a viditelnost klesá.

Zcela jiná je však situace pokud se vydáte pěšky po pláži na západ od Santa Maria k Ponta do Sino. Optimální je vyrazit při odlivu kolem třetí hodiny a vězte, že pokud budete pozorní, odměna vás nemine. Ani ne 20m od pláže v hloubce okolo 5m se nalézá vrak (bohužel se nám o něm od místních nepodařilo zjistit nic bližšího) odhaduji z cca 17.století. Velmi působivé je především perfektně dochované bronzové dělo a velká část přídě. Při prvním ponoru mě zde překvapuje (tak nečekané setkání mě přesněji řečeno vyděsilo) kareta velká – podobné štěstí při šnorchlováni jsem pak již bohužel znovu neměl.

Další pěkné šnorchlování naleznete u pláží u hory Monte Leao a samozřejmě i Ponta Preta, počítejte ale s minimem korálů a menší rozmanitostí ryb. Návštěva nicméně stojí za to minimálně už kvůli tomu, že několik kilometrů pláže bude s trochou štěstí patřit pouze Vám. Jedinou cestou sem je nicméně půjčený offroad (Suzuki 4×4 50Eur/den), ale už cesta sama stojí opravdu za to.

Absolutní nutností je pak výlet na „Shark Bay“ jižně od Pedra Lume. Nejprve se sem vydáváme v rámci placeného výletu, ale později se vracíme půjčeným autem v klidu a sami.

Ze silnice spojující hlavní město Espargos a solné doly u vesničky Pedro de Lume sjíždíme na špatně značenou kamenitou cestu asi kilometr od moře. Podél pobřeží pak autem pokračujeme pomalu k jihu a čekáme, jestli na hladině zahlédneme žraločí ploutev. A netrvá to dlouho a ještě před vyhlášenou Shark Bay zastavujeme a vystupujeme. Při odpoledním odlivu se zde v mělké vodě, která Vám dosáhne sotva do pasu, vyhřívá asi 30m od břehu několik žraloků citrónových. Díky takřka stejně velké ocasní i hřbetní ploutvi není složité je poznat a vzhledem k tomu, že „citrónci“ patří mezi dle mě nejkrásnější žraloky, jsem skutečně nadšený. Nejprve se k nim přibližuju s kamerou a foťákem, ale ploutve nad hladinou a stíny žraločích těl mi nestačí. Vracím se na břeh, beru si masku, šnorchl a short (ten je mimochodem skoro nutností, moře tu má kolem 20 stupňů) a vracím se zpět. Asi 15m od žraloků se nořím do vody a velmi pomalu postupuji přímo k nim. Je jich sedm a jsou opravdu nádherní. Ještě dorostenci mezi 2 až 2,5m. Nejprve pět z nich odplouvá dál ode mě a jen dva nejzvědavější zůstávají, ale během následujících dvaceti minut, které s nimi trávím, si na mě zvykají a připlouvají blíž. Přeci jen jsem opatrný, hlídám si pravou i levou stranu a o moment překvapení v tomto případě nestojím.

Magický okamžik zůstane asi na vždy, stejně jako vztek na skupinku Italů, která se náhle objevila a skandovaným „Grandisimo!“ zahnala „citrónky“ dál od břehu, kde už bylo moře opravdu jen jejich a já jim byl vděčný za společný čas i tak.

Na mnoha webech věnovaných zájemcům o návštěvu Kapverd se zarytě tvrdí, že žraloci zde nejsou a snad ani nebudou. Pravda to ale není. U východního pobřeží je velká hojnost různých druhů žraloků – žraloka bílého, tygřího, býčího a modrého a výjimkou konečně nejsou ani kladivouni. Pokud nevěříte, navštivte přístav Palmeira a prohlídněte si náklad rybářských lodí, který bohužel není tvořen jen tuňáky. Moře u východního pobřeží má vůbec zcela jiný charakter než na jihu a severu. Je divoké, vysoké vlny vám sotva dovolí vstoupit, prudké útesy často příkře klesají a voda je tu podivně temná. Při otázce na možnost potápění zde nám byl odpovědí jen letmý úsměv – s menšími potápěčskými centry je možné a nabídnou vám i zdejší lokality, ty větší renomované vás odbydou jen tímto úsměvem.

A co dál?

Možností, jak trávit čas na Kapverdách je překvapivě dost. V únoru tudy táhnou plejtváci obrovští a i žraloci velrybí, od července do srpna zde pak na plážích východního pobřeží kladou vejce karety velké. Noční výlet a setkání s nimi v tento jejich intimní okamžik je velmi působivé a nezapomenutelné.

Všechny destinace jsme navštívit nestihli a ani si to z finančních důvodů nemohli dovolit. A víte co? Je to dobře – o důvod navíc, proč se na Kapverdy někdy znovu vrátit.

Share: