Krátce o potápění v Keni

Next Project

V Keni trávíme báječné tři týdny. Linkou přes Katar se dostáváme nejprve do Nairobi, ze kterého se skrze národní parky jako Samburu, Lake Naivasha, Nakuru, Amboseli nebo asi nejznámější Masai Maru dostáváme postupně k pobřeží na jih země do muslimské Mombasy.

Naše licence OWD jsou ani ne měsíc čerstvé, což konstatuje i Swen, švýcarský majitel jedné z mnoha místních bází – Peponi divers. Ponory domlouvám ještě z Čech a Peponi sice nepatří mezi nejlevnější, za to ale nabízejí krásnou bázi zakousnutou přímo do skály na pobřeží a hlavně anglicky mluvící dive mastry a výstroj na standardní úrovni.

Swen nám přidělí sympatického divemastra Tsuma, který se o nás stará od počátečního „skills checku“ v bazénu až do posledního ponoru. Zažíváme tady tak první „slané“ ponory – nakonec z plánovaných tří potápěčských dnů a šesti ponorů pouze dva dny a ponory čtyři – počasí nám nepřeje, vlny jsou po dobu našeho pobytu v Mombase až pět metrů vysoké. Každý den netrpělivě čekáme na zprávu od Swena, zda je možné vyplout, ale marně a vše se zlepšuje až den před naším přeletem zpět do Nairobi.

Začínáme na lokalitě s přímočarým názvem „Coral garden“. Poprvé spatřujeme krásy života pod vodou tak, jak je známe z hodin sledování dokumentů na National Geographic a Animal planet. Dno pokryté bílým pískem je doslova poseto kusy skály vysokými od jednoho do pěti metrů. Každý kus je vlastním městem porostlým množstvím korálů a domovem mnoha ryb. Mezi rybami zde jasně dominují obrovská množství perutýnů různých velikostí a barev. Druhý ponor následuje o pár desítek minut později a krásná podívaná se opakuje.

Mimořádný zážitek nám přináší třetí ponor. Opět přímočarý název lokality napoví vše – „Shark reef“. Ptáme se Tsuma, jestli uvidíme žraloka a on se jen směje a ukazuje nám, ať se hlavně v buddy teamu držíme hezky u sebe přímo za ním. Skok do vody a klesáme do nějakých 15m. Dno je zde písčité, pokryté drobnými kameny a korálů je zde o poznání méně. Stejně tak je zde horší viditelnost, která nepřesahuje víc jak 10m. Vyvažujeme se lehce nade dnem a Tsumo nám ukazuje směr. Plaveme těsně za ním v silném proudu, plni očekávání. Voda je tak nějak kalnější, tmavší a rozhodně studenější. A asi po deseti minutách ho spatřím. Jako první. Chytám Tsuma za ploutev a vztyčenou dlaní mu ukazuju „žralok“ a ukazovákem pravé ruky pak „tam je“. V silném proudu uděláme dva tři rychlé kopy jeho směrem. Pomalu pluje těsně nade dnem přibližně osm metrů od nás, na hranici viditelnosti. Je to skoro tři metry dlouhý white tip oceanic, pořádný kus. Zavlní se a předvádí konický tvar svého těla, zavlní se, stane se z něj stín, pak se ukáže v celé své kráse znovu a pak je nadobro pryč. Celé to trvá jen několik krátkých vteřin, ale ten pocit nemá chybu. Příjemné mražení, zvědavost, touha být mu blíž i dostatečně daleko. Poprvé, byť krátké, mám za sebou.

Na lodi jsem nadšený a stejně tak i Tsumo, tvrdí, že tak velkého žraloka tu nevidí každý den, naopak, je to skoro vzácnost a mám velké štěstí. A to máme i při čtvrtém posledním ponoru, kdy těsně před vynořením potkáváme jiného velkého a žádaného tvora oceánů – karetu velkou.

Next Project Share:

Next Project
Next Project