St. John’s Den 5

Raní ponor patří mezi ty průměrné, kdy lokality „Malahy“ a „Unn Kararem“, kterou jsme navštívili předchozího dne, si jsou hodně podobné – korálové bludiště s příjemným světlem, ale i minimálním počtem ryb v hloubce do 15 m.

Moc ponor neprotahujeme, za čtyřicet minut jsme ven z vody a sedíme u stolů. „Dobou huť“. K snídani stále to stejné a stále stejně tak moc dobré. Naložím si porci toastů, slaného tvarohu, sýra a několik volských ok. A k tomu pomerančový džus a vodu a kávu. A Renda do toho hlásá, ať se moc nepřejíme, čeká nás šnorchlování s delfíny.

Slabou hodinu po snídani, kterou loď tráví plavbou k nedalekému Sotaya reef, usedáme nalehko bez přístrojů, jen v plavkách a s ABCéčkem do obou Martininých zodiaků a vyrážíme. Na lokalitě kotví další čtyři safari lodi a mezi nimi se prohání půl tucet člunů. Chaoz. Chaoz, ve kterém člověk zahlédne sem tam mezi vlnami delfíni ploutev.

První pokus není ideální. Ze zodiaku vyskakujeme příliš brzy a daleko od delfíní skupinky. Vidím stíny pod hladinou, hloubka tu není víc jak 10 m, vidím ploutvičky mezi vlnami, ale to je tak vše. Málem bych zapomněl. Vše to není. Všudypřítomný delfíní pískot. Vůbec si neuvědomuji, že bychom něco podobného slyšeli na jaře, když jsme potkali šestičlennou delfíní skupinku s rodící samicí.

Vylézám zpět na zodiak, kde už nadšený mladý čert vyřvává rytmické „dol-phins, dol-phins, dol-phins, dol-phins“a snažíme se delfínům nadjet, což se nám po chvilce i daří. Člun ještě ani pořádně nezastaví a my už skáčeme po zádech do vody. Rychle se zorientuju – přímo pode mnou je skupinka delfínů čítající dobrý tucet. Z přítomnosti lidí nejsou opravdu dvakrát nadšení a pomalu plují od nás. Jejich ladné pohyby jakoby bez vynaložení byť sebemenšího úsilí musí ostře kontrastovat s mým zběsilým kraulem. Užívám si těch několik minut společně ztrávených na reefu, byť mě mrzí, že tahle skupinka nechce být kontaktnější a drží si odstup.

Večerní ponor se přesouvá před večeři, ten včerejší jsem vynechal, takže dnes už opravdu musím. Na „Dahra Nagitime“ si našlo kotviště na noc více lodí, nejdůlěžitější bude se vrátit na tu správnou. Jdeme v buddy teamu po čtyřech – já spolu s Pavlem a Tonda s Otou. Konečně narážíme i na ryby, na které jsme doposud příliš štěstí neměli – perutýny a murény. Krásný ponor v 15 m podél stěny od lodi a zpáteční stěna nějakých 20 m od stěny po písčitém dnu, na kterém se sem tam válí nějakě ten balvan posetý korály.

Dám si čtyři pivka, doutník a jdu spát. Krásný den.

Share: