St. John’s Den 6

Přes den absolvujeme dva ponory na lokalitě Shaab sharm ve větší hloubce mezi 35 a 40 m. Jedná se o technicky jednoduché ponory podél stěn „tam a zpět“.

Krásný ponor je pro nás přichystaný na večer. Jen co slunce zapadne, Renda nám na krátkém briefingu představuje lokalitu Abu Dabab 3, na kterou jsme v pozdním odpoledni přejeli. Jsou možné dva scénáře – ponor podél stěny v hloubce okolo 15 m ve smyslu „tam a zpět“ nebo návštěva 50 m dlouhé „one way“ jeskyně.

Přes prvotní rozpaky se rozhoduji pro jeskyni a nemusím litovat. V hloubce kolem deseti metrů asi pět minut od lodi naše skupinka v čele s Rendou nachází vstup do skalní stěny. Renda nepřeháněl – vstup je opravdu velmi úzký, přesně tak na akorát na jednoho potápěče. Pomalu zaplouvám dovnitř jako třetí, kontroluju manometr, čas, hloubku. V první chvíli mě překvapuje, že je to skutečně jeskyně a ne „jen“ labyrint s řadou otvorů vedoucích k hladině. Jeskyně se točí do všech stran jak vzteklý had a naše skupinka pomalu proplouvá. Přecházím na žabí kop, protože sedimentem se to tu začíná nepříjemně vířit a tak raději zvětšuji rozestup od potápěče přede mnou. Stěny jeskyně jsou krásně ohlazené, dno pokryté zbytky tvrdých korálů. A další překvapení pro mě je její délka. Avizovaných 50 m je zcela reálných, trvá skoro pět minut než se dostáváme na slepý konec jeskyně tvořený malým sálem velkým tak akorát, abychom se zde otočili na cestu zpět. Vydechnu, zadržím dech a klesnu o půl metru možná i metr níž tak, abych se mohl vracet pod potápěči, které budu míjet v protisměru. Cesta ven je pak rychlá, s Tondou se shodujeme, že nemohla trvat snad déle než minutu a dobře se tomu zasmějeme. Do dneška jsem přesvědčený, že jsme museli vyplavat jiným otvorem.

Cesta k lodi za úplňku je příznačná, nejprve si hrajeme s roztomilým ježíkem, pak už ale vypínáme svítilny a v lehce namodralém oparu díky všudypřítomnému planktonu se vracíme zpět k lodi.

Dnes chci jít spát brzy a taky jdu.

Share: